Stoličky

Stoličky se nacházejí pouze v horní čelisti i v dolní čelisti, v postranním úseku chrupu (v laterálním úseku). V každém kvadrantu trvalého chrupu se nacházejí tři. Označujeme je běžně jako první horní molár, druhý horní molár, třetí horní molár (zub moudrosti), první dolní molár, druhý dolní molár a třetí dolní molár (zub moudrosti).

První horní molár (první horní stolička) je největším  zubem v lidském těle (šířka korunky 10,5 mm, délka kořene 12,5 mm, délka zubu tedy 20,5 mm). Vodorovný řez vedený korunkou první horní stoličky má tvar nepravidelného čtyřúhelníka. Žvýkací plocha  má čtyři hrbolky, dva jsou uloženy bukálně ( meziobukální a distobukální), dva palatinálně (meziopalatinální a distopalatinální ). Hrbolek meziopalatinální je největší,  následuje meziobukální, pak distobukální a nejmenší je distopalatinální. Bukální hrbolky první horní stoličky se podobají bukálním hrbolkům horních třenových zubů, jejich bukální svahy jsou hladké, u svahů na žvýkací ploše se sbíhají do střední rýhy sklovinné valy. Brázdy oddělující jednotlivé hrbolky tvoří tvar písmena H. Bukální plocha první horní stoličky je mírně zaoblena a je rozdělena rýhou, která vychází ze žvýkací plochy, na větší meziální část a menší distální. Palatinální plocha prvního horní stoličky je stejně jako bukální rozdělena na dvě části, na větší meziální části nacházíme přídatný hrbolek (tuberculum carabelli) tj. charakteristický znak prvního horního moláru, jeho velikost je různá. Postranní plochy - meziální plocha je ze všech čtyř obvodových ploch nejširší a je hladká, distální plocha je užší a vyklenutější než meziální. Kořeny má první horní stolička tři, dva bukální a jeden palatinální. Palatinální kořen je největší, rovný, kuželovitého tvaru, bukální kořeny jsou na průřezu oválné.

Druhý horní molár (druhá horní stolička) tvarem se podobá prvnímu hornímu moláru, ale je menší. Žvýkací plocha je také rozdělena na čtyři hrbolky, největší meziopalatinální, následuje meziobukální, distobukální a nejmenší distopalatinální. Přídatný hrbolek druhá dolní stolička nemá. Často se však vyskytuje druhý horní molár jako tříhrbolkový, žvýkací plocha je pak rozdělena na tři hrbolky, dva bukální a jeden mohutný palatinální. Palatinální plocha tříhrbolkové druhé horní stoličky je pak užší než bukální. Vodorovný řez korunkou má tvar trojúhelníka. Kořeny má druhá horní stolička tři, dva bukální a jeden palatinální. Bývají však blíže u sebe, někdy se mohou spojit v kořen jeden. Jsou kratší a méně zahnuté.

Třetí horní molár (třetí horní stolička) nazývá se též jako zub moudrosti (dens sapientiae). Tvar korunky má třetí horní stolička individuálně variabilní. Žvýkací plocha je ve většině případů tříhrbolková, jsou však pozorovány i vícehrbolkové formy a naopak jsou i pozorovány přechody až k jednoduchému čípkovému tvaru. V některých případech se třetí horní molár vůbec nezakládá. Kořeny třetí horní stoličky jsou také velmi variabilní, počtem, tvarem i uspořádáním.

První dolní molár (první dolní stolička) je největší zub v dolní čelisti s charakteristickým meziodistálním protažením žvýkací plochy. Vodorovný řez korunkou má tvar nepravidelného pětiúhelníka, má tři přibližně stejně dlouhé strany (bukální, meziální a linguální) a dvě kratší leží distálně. Žvýkací plocha první dolní stoličky je rozdělena podélnou brázdou na větší část bukální a menší část linguální První dolní molár má pět hrbolků, tři bukální a dva linguální, linguální hrbolky  jsou o něco vyšší než bukální hrbolky.Čtyři velké hrbolky, meziolinguální, distolinguální, meziobukální a střední bukální jsou od sebe odděleny dvěma rýhami, které se kříží, distální rameno podélné brázdy se větví a obíhá pak hrbolek distobukální. Hrbolky jsou na vnějších svazích hladké, na svazích obrácených ke středu  plochy jsou sklovinné valy. Sklovinné valy též ohraničují aproximální hrany žvýkací plochy. Bukální plocha první horní stoličky je výrazně zaoblena, rozdělená rýhami vybíhajícími z okluzní plochy na tři části. Linguální plocha je podobná bukální, ale je rozdělena jen jednou rýhou na dvě části, průběh fisury je kratší ve srovnání s bukální plochou. První dolní stolička má dva kořeny, uloženy jeden meziálně a druhý distálně.  Bývají mohutné, meziální je širší, meziodistálně oploštělý.

Druhý dolní molár (druhá dolní stolička) podobá se první dolní stoličce, je však menší. Žvýkací plocha je rozdělena podélnou brázdou na větší bukální a menší část linguální. Příčná rýha, která kolmo kříží podélnou, odděluje takto čtyři hrbolky, tvoří kresbu kříže. Největší hrbolek druhé dolní stoličky je meziobukální, následuje distobukální, dále meziolinguální a nejmenší je hrbolek distolinguální. Bukální plocha druhého dolního moláru je vypouklá rozdělena rýhou vybíhající ze žvýkací plochy na dvě části. Linguální plocha je podobná bukální. Meziální plocha je téměř plochá. Distální plocha je značně vyklenutá. Kořeny má druhá dolní stolička dva, meziální a distální.Kořeny někdy mohou splynout v jeden kuželovitý.

Třetí dolní molár (třetí dolní stolička) nazývaný též jako dolní zub moudrosti. Vykazuje velké kolísání ve tvaru korunky, její velikosti i v početu kořenů. Tvarem se může podobat korunce druhé dolní stoličky. Žvýkací plocha se nejčastěji vyskytuje jako čtyř až pětihrbolková varianta. Kořeny třetího dolního moláru mohou být uloženy samostatně, ale mohou být i srostlé. Jejich počet bývá různý.