Dásňové choboty
Dásňové (parodontální) choboty nebo také parodontální kapsy jsou jedním z projevů parodontitidy (paradentózy), tedy onemocnění tkání obklopujících zub, kterým odborně říkáme závěsný aparát zubu (parodont).
Jak poznáme dásňový chobot?
Jedná se o patologické prohloubení dásňového žlábku, (prohlubně obklopující zub) způsobující úbytek attachementu zubu (uchycení zubu v alveorální kosti), destrukci tkáňových úponů a v konečném důsledku ztrátu kostní tkáně kolem kořene zubu. Děje se tak v důsledku dlouhodobě zanedbávané ústní hygieny, neodstraněného plaku, zubního kamene, neléčeného zánětu dásní a parodontitidy.
Hloubku kapsy vyšetřuje dentální profesionál parodontální sondou, kterou zavede do dásňového žlábku. Měří alespoň na čtyřech místech u každého zubu.
Za normálních okolností je hloubka dásňového žlábku kolem 0,5 mm. Od hloubky 3,5 mm mluvíme o parodontálním chobotu. Ten je oproti zdravému dásňovému žlábku rozšířený (hlubší) a díky tomu také náchylnější k ukládání zubního kamene, plaku, hnisu, mikrobů, odloučených kusů tkání a podobně. Situace se tak nadále zhoršuje a může skončit až ztrátou zubu.
Formy dásňového chobotu
- Nepravý parodontální chobot
Počáteční fáze parodontálního chobotu. Hloubka chobotu je dána otokem dásně, který je způsobený zánětem – gingivitidou. Vazivové úpony kolem zubu jsou neporušené. - Pravý parodontální chobot – supraalveolární
V této fázi dochází již k horizontálnímu úbytku výběžků alveolární kosti. Dno chobotu se stále ještě nachází nad horním okrajem alveolární kosti. - Pravý parodontální chobot – intraalveolární
Zde již dochází k vertikálnímu ubývání alveolárních výběžků. Dno chobotu sahá až pod okraj alveolární kosti. - Hluboký chobot
Za hluboký chobot pokládáme parodontální chobot, který svou hloubkou přesahuje rozměr 5,5 mm.
Prevence dásňových chobotů
Prevencí vzniku dásňových chobotů není nic jednoduššího než důsledná ústní hygiena zahrnující i pečlivé čištění mezizubních prostor. Odstranění plaku ve všech prostorách úst neumožní další rozvoj řetězce událostí vedoucího přes zubní kámen a zánět dásní k parodontitidě, tvorbě chobotů a případně i ke ztrátě zubu.
Léčba dásňových chobotů
Léčba dásňových chobotů závisí na míře postižení jednotlivých zubů. V každém případě začíná včasnou návštěvou stomatologické ordinace.
V první fázi (iniciální léčba) je cílem eliminace zánětlivých ložisek, zastavení progrese onemocnění a vytvoření čistého prostředí bez zubního plaku a kamene. Zubní lékař nebo dentální hygienistka nejprve odstraní zubní kámen a také provede kyretáž (očistí kořeny zubu a vnitřní stěny dásňového chobotu).
Klíčové je zde okamžité zavedení důsledné ústní hygieny a úprava denních návyků, vyplatí se proto navštívit ordinaci dentální hygienistky.
Chirurgická léčba není nic příjemného, ale dokáže divy: umí redukovat hloubku parodontálních chobotů i odstranit jejich obsah, ošetřit zubní kořen a pomůže i ve vážnějších případech se zpevněním pohyblivých zubů, které je možné zachovat.
Pacient by se měl připravit na častější kontroly u stomatologa. Obvyklá četnost je cca 4× ročně a prohlídky zahrnují kontrolu zánětu, zubního plaku, kazů, měření hloubky dásňových chobotů i odstraňování zubního kamene.
Zdroj: HELLWIG, Elmar. KLIMEK, Joachim. ATTIN, Thomas. Záchovná stomatologie a parodontologie. Přeložil MUC. Jan Streblov. 1. české vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2003. Počet stran 332. ISBN 80-247-0311-4. https://www.wikiskripta.eu/w/Parodont%C3%A1ln%C3%AD_chobot
Zdroj: HELLWIG, Elmar. KLIMEK, Joachim. ATTIN, Thomas. Záchovná stomatologie a parodontologie. Přeložil MUC. Jan Streblov. 1. české vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2003. Počet stran 332. ISBN 80-247-0311-4.