Dásňové choboty

Dásňové (parodontální) choboty nebo také parodontální kapsy jsou jedním z projevů parodontitidy (paradentózy), tedy onemocnění tkání obklopujících zub, kterým odborně říkáme závěsný aparát zubu (parodont). 

Jak poznáme dásňový chobot?

Jedná se o patologické prohloubení dásňového žlábku, (prohlubně obklopující zub) způsobující úbytek attachementu zubu (uchycení zubu v alveorální kosti), destrukci tkáňových úponů a v konečném důsledku ztrátu kostní tkáně kolem kořene zubu. Děje se tak v důsledku dlouhodobě zanedbávané ústní hygieny, neodstraněného plaku, zubního kamene, neléčeného zánětu dásní a parodontitidy. 

Hloubku kapsy vyšetřuje dentální profesionál parodontální sondou, kterou zavede do dásňového žlábku. Měří alespoň na čtyřech místech u každého zubu. 

Za normálních okolností je hloubka dásňového žlábku kolem 0,5 mm. Od hloubky 3,5 mm mluvíme o parodontálním chobotu. Ten je oproti zdravému dásňovému žlábku rozšířený (hlubší) a díky tomu také náchylnější k ukládání zubního kamene, plaku, hnisu, mikrobů, odloučených kusů tkání a podobně. Situace se tak nadále zhoršuje a může skončit až ztrátou zubu.

Formy dásňového chobotu

1. Nepravý parodontální chobot
   Počáteční fáze parodontálního chobotu. Hloubka chobotu je dána otokem dásně, který je způsobený zánětem – gingivitidou. Vazivové úpony kolem zubu jsou neporušené.
2. Pravý parodontální chobot – supraalveolární
   V této fázi dochází již k horizontálnímu úbytku výběžků alveolární kosti. Dno chobotu se stále ještě nachází nad horním okrajem alveolární kosti.
3. Pravý parodontální chobot – intraalveolární
   Zde již dochází k vertikálnímu ubývání alveolárních výběžků. Dno chobotu sahá až pod okraj alveolární kosti.
4. Hluboký chobot
   Za hluboký chobot pokládáme parodontální chobot, který svou hloubkou přesahuje rozměr 5,5 mm.

Prevence dásňových chobotů

Prevencí vzniku dásňových chobotů není nic jednoduššího než důsledná ústní hygiena zahrnující i pečlivé čištění mezizubních prostor. Odstranění plaku ve všech prostorách úst neumožní další rozvoj řetězce událostí vedoucího přes zubní kámen a zánět dásní k parodontitidě, tvorbě chobotů a případně i ke ztrátě zubu.

Léčba dásňových chobotů

Léčba dásňových chobotů závisí na míře postižení jednotlivých zubů. V každém případě začíná včasnou návštěvou stomatologické ordinace. 

V první fázi (iniciální léčba) je cílem eliminace zánětlivých ložisek, zastavení progrese onemocnění a vytvoření čistého prostředí bez zubního plaku a kamene. Zubní lékař nebo dentální hygienistka nejprve odstraní zubní kámen a také provede kyretáž (očistí kořeny zubu a vnitřní stěny dásňového chobotu). 

Klíčové je zde okamžité zavedení důsledné ústní hygieny a úprava denních návyků, vyplatí se proto navštívit ordinaci dentální hygienistky.

Chirurgická léčba není nic příjemného, ale dokáže divy: umí redukovat hloubku parodontálních chobotů i odstranit jejich obsah, ošetřit zubní kořen a pomůže i ve vážnějších případech se zpevněním pohyblivých zubů, které je možné zachovat. 

Pacient by se měl připravit na častější kontroly u stomatologa. Obvyklá četnost je cca 4× ročně a prohlídky zahrnují kontrolu zánětu, zubního plaku, kazů, měření hloubky dásňových chobotů i odstraňování zubního kamene.

Zdroj: HELLWIG, Elmar. KLIMEK, Joachim. ATTIN, Thomas. Záchovná stomatologie a parodontologie. Přeložil MUC. Jan Streblov. 1. české vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2003. Počet stran 332. ISBN 80-247-0311-4. https://www.wikiskripta.eu/w/Parodont%C3%A1ln%C3%AD_chobot