Jak to bylo s čištěním zubů dříve?
Zbytky jídla mezi zuby a usazený plak na povrchu zubů trápil lidi odjakživa. Jenže dříve nebylo tolik možností, jak si čistit zuby, a proto naši předci hledali různé možnosti. A vyzkoušeli toho opravdu hodně.
V současnosti je pro nás zcela běžné čistit si zuby kartáčkem a pastou. Ale dokážete si představit, co všechno museli postupovat naši předci, aby si vyčistili zuby?
Začínalo se s klacíkem, ale bez pasty
První zmínky o ústní hygieně vůbec pochází už od Babyloňanů. Ti už v roce 5 500 před naším letopočtem poznali potřebu odstraňovat zbytky jídla z úst. Používali k tomu klacík z keře Miswak, který se na konci rozžvýkal a používal se jako hrubý zubní kartáček. V této době ale ještě nelze mluvit o tom, že by to pro naše předky byla nějaká cílená ústní hygiena. Pouze jim vadily zbytky jídla v ústech, které způsobovaly zápach. Už o 2000 let později se v čínské medicíně ale dovídáme o tom, že si lidi pravidelně vyplachovali ústa a používali kartáček, aby předešli problémům s dásněmi a následnému vypadávání zubů.
Původně jsme se zbavovali červíka
O tom, že bolest zubů způsobuje jakýsi červík, byla civilizace přesvědčena údajně až do 18. století. Toho se v té době snažili lidé zbavit vykuřováním a trvalo opravdu hodně dlouho, než se novověcí lékaři začali seriózně zajímat o bolest zubu. Červíka se tak povedlo popřít až v roce 1728 zakladateli moderní zubní medicíny Pierru Fauchardovi. Tento muž také potvrdil, že zubní kaz způsobují zbytky jídla, což se domníval už Hippokrates.
První kartáček se štětinami přineslo až 15. století
Přestože se mohlo zdát, že zubní hygiena byla už dříve samozřejmostí, poměrně dlouho trvalo, než došlo k vynálezu prvního zubního kartáčku se štětinami. A kde jinde k tomu mohlo dojít než v Číně. Rukojeť kartáčku se v té době vyráběla z kosti dobytka nebo dřeva a jako materiál pro štětiny posloužily prasečí štětiny.
V Evropě se setkáváme s dentální hygienou sporadicky a to u vyšší šlechty. Příslušníci této společenské skupiny totiž používali párátka z husích per. O tři století později se setkáváme s jakýmsi rozmachem zubního kartáčku v Evropě. Kdo neměl slonovinový kartáček s jezevčími štětinami, byl „out“. Takzvaná velkovýroba zubních kartáčků přichází až v 18. století v Anglii a štětiny těchto kartáčků byly nicméně stále přírodní.
S 19. stoletím přichází i chemická zubní pasta
I když se pro odstraňování plaku ještě mnohem dříve používal například cihlový prach, ale také dřevěné uhlí nebo dokonce některé druhy kyselin. V 18. století už jsme, jako lidstvo, trochu pokročili a začali jsme k čištění zubů používat směsi z mýdel nebo drcené křídy. Účinnou směs, která se ale konečně začala přibližovat dnešní zubní pastě, objevili odborníci až v 19. století. A v této době už se tyto směsi začali prodávat v dnes dobře známých tubách. K tomu inspirovaly doktora Sheffielda, vynálezce past Colgate, tuby s barvami, které používali malíři. Na tomto bodě se doktoři zasekli na několik desítek let a další vývoj přišel až po druhé světové válce.
Novověk a čištění zubů
Až 30. léta 20. století přináší radost do životů zubařů. Přišel totiž vynález nylonu. Odborníci jásají nad nylonovými vlákny v zubních kartáčcích, které konečně neskrývají dutinky umožňující bujarý život nejrůznějším choroboplodným mikroorganismům.
V roce 1939 pak začali ve Švýcarsku myslet i na chrup tělesně postižených a vynalezli první elektrický zubní kartáček. Kartáček to byl ale značně primitivní, šlo o klasický zubní kartáček, který díky několikakilogramovému motoru vykonával pohyby dopředu a dozadu, nahrazoval tedy provádění nevhodné horizontální techniky čištění.
Mgr. Andrea Ivaničová
odbornice na dentální produkty,
redakce Nazuby.cz
