Špičáky
Lidský chrup se skládá z několika tvarově odlišných typů zubů. Špičáky (trvalé) se nacházejí ve frontálním úseku chrupu (spolu s řezáky), v horní i v dolní čelisti. Nazýváme je horní špičák a dolní špičák.
Horní špičák je nejmohutnějším zubem frontálního úseku. Obrys labiální plochy horního špičáku má přibližně kosočtverečný tvar. Řezací hranu tvoří dvě asymetrické hrany, které se sbíhají v nápadný hrot. Meziální část řezací hrany horního špičáku je kratší a méně skloněna než distální, tím je hrot posunut meziálním směrem (více ke středu zubního oblouku). Od hrotu na řezací hraně vede ke krčku zubu výrazný sklovinný val, který dělí labiální plochu špičáku na dvě nestejné části, meziální část je užší a více vyklenutá než distální část. Obě části spolu svírají tupý úhel, tím je dán stupeň zakřivení celého zubního oblouku. Horní špičák tvoří předěl mezi oběma úseky zubního oblouku, frontálním úsekem a laterálním úsekem. Znak meziolabiální prominence je na tomto zubu nejvýraznější. Palatinální plocha může být lehce prohloubena. Sklovinný hrbol na palatinální ploše horního špičáku je nízký, plochý a často vybíhá směrem ke krčku sklovinný val, a tím se vytvářejí dvě trojúhelníkovité plošky. Postranní plochy jsou trojúhelníkovitého tvaru. Kořen zubu je mohutný kuželovitý a velice dlouhý (15−18 mm).
Dolní špičák se tvarově podobá hornímu špičáku. Jeho korunka je o proti hornímu špičáku užší, je skloněna linguálně a meziálně. Řezací hrana vybíhá v charakteristický hrot, distální část řezací hrany je delší a více skloněna než meziální část, distální růžek leží tedy hlouběji tj. více směrem ke krčku. Krček tvoří oblouček lehce posunutý distálně a vyklenutý směrem ke kořenu. Meziální plocha odstupuje téměř kolmo od řezací hrany, distální plocha je lehce vyklenutá. Zakřivení labiální plochy postrádá výraznou sklovinou lištu horního špičáku, je zaoblenější. Linguální plocha je mírně prohloubena s téměř nepatrným sklovinným hrbolem. Oválný sklon korunky je příčinou, že se linguální plocha zkracuje proti ploše labiální. Postranní plochy jsou trojúhelníkovitého tvaru, jen nepatrně vyklenuty. Kořen zubu je o něco útlejší než u horního špičáku, má po stranách rýhy a je ze stran oploštělý
Zdroj: BLAŽEK, Jan. ČERVENÝ, Miroslav. Kreslení a modelování korunkových částí zubů. Praha: Avicenum 1978. 08-016-78.