Od klacíku k elektrice: historie kartáčků vás překvapí
Historie zubních kartáčků sahá více než 5 tisíc let do minulosti a prošla bouřlivým vývojem: od žvýkání větviček Miswak přes štětiny z jezevců a pobyty ve vězení až po moderní elektrické kartáčky. A právě jejich historii se nyní podíváme na zoubek.
Čištění zubů? Klacíky, štětiny a nakonec i kartáčky
Málokterá věc denní potřeby má tak barvitou a zábavnou historii jako zubní kartáček. Už před pěti tisíci lety se v Babylonii a Egyptě používaly k čištění zubů větvičky rostliny Salvadora perská, známé také jako Miswak. Ty se rozkousaly a vytvořily tak konec s vlákny, jejichž další kousání zajistilo (na svou dobu dostatečnou) čistotu chrupu.
Ve starověkém Řecku a Římě se ke žvýkání klacíků přidalo ještě používání párátek, na další progres si nicméně museli lidé a jejich zuby ještě pár století počkat.
První kartáček, jak si ho dnes představujeme, tedy s vlákny a rukojetí, je doložen až v 15. století. Tento převratný vynález mají na svědomí Číňané. Jejich prakartáček měl vlákna z prasečích štětin a rukojeť z bambusu nebo kosti.
Pokud se zajímáte o ekologické alternativy zubní hygieny, možná se vám to zdá povědomé: ano, je to stále ten stejný Miswak, který se v řadě afrických zemí používá dodnes. A pokud chcete, můžete ho sehnat a používat k čištění zubů i u nás v Evropě.
Do Evropy se dostal kartáček během 17. století a na konci 18. století začala jeho tovární výroba. Nebylo to ale jen tak, protože začátek tohoto byznysu najdeme za mřížemi vězení: někdy v roce 1780 byl vězeň William Addis natolik nespokojen s dosavadní ústní hygienou (aby ne, když se tehdy k čištění používala kombinace soli a sazí), že si po obědě schoval kost, tu navrtal a opatřil štětinami a kartáček byl na světě.
Po propuštění na svobodu začal svou verzi kartáčku vyrábět ve velkém a v rodinné tradici pokračovali jeho potomci a jejich potomci až do roku 1996. Jejich firma Wisdom Toothbrushes už má sice jiného majitele, ale stále funguje a v současnosti vyrobí kolem 70 milionů kartáčků ročně.
První elektrický kartáček: vizionářství i skepse
Myšlenka na kartáček, který obstará čištění za nás, je stará téměř sto let. Dentisté si byli vědomi faktu, že čištění zubů je důležitou součástí péče o zdraví, a trápilo je, jak zajistit kvalitní péči o chrup osob se sníženou hybností. A právě tato potřeba byla hlavním impulzem pro vývoj elektrických zubních kartáčků.
Ne vždycky ale měly elektrické kartáčky na růžích ustláno. První patent podal už v roce 1937 Tomlinson Moseley. Svůj vynález pojmenoval „Motodent“ a záhy upadl v zapomnění. Veřejnost zkrátka ještě nebyla na takovou novotu připravena a ani načasování v předvečer II. světové války zřejmě úspěchu zrovna nepřálo. Ale kdo to mohl vědět?
Je 3600 pohybů elektrického kartáčku hodně, nebo málo? Na 70 let starý kartáček to není zlé: pořád je to zhruba šestkrát víc, než jsme schopni vykonat manuálně. Zároveň je to ale 3–23× méně než u moderních elektrických kartáčků.
1954: Broxodent, první životaschopný elektrický kartáček
V padesátých letech se elektrickému kartáčku konečně podařilo prorazit! Tehdy švýcarský zubař Dr. Philippe-Guy Woog vynalezl zubní kartáček Broxodent. Stejně jako Moseleyův Motodent byl i tento model určený pro pacienty s omezenými motorickými schopnostmi nebo s ortodontickými problémy. Kartáček využíval k čištění zubů oscilační hlavici a zvládl 3600 pohybů za minutu.
Broxodent ještě nedisponoval dobíjecím akumulátorem, a tak musel být při používání připojen do zásuvky. A všichni víme, že voda a elektřina nejdou moc dobře dohromady.
Šedesátá léta: rozpačitý vstup na trh
V roce 1960 byl Broxodent uveden společností E. R. Squibb and Sons Pharmaceuticals na americký trh. Místo raketového startu se zde setkal se skepsí ohledně účinnosti ve srovnání s manuálními zubními kartáčky.
O rok později, v roce 1961, uvedla firma General Electric na trh první bezdrátový elektrický kartáček. Používal dobíjecí NiCad baterie, které ovšem neměly moc velkou životnost. Mnoho uživatelů navíc nechávalo kartáček dlouhodobě v nabíječce, čímž se baterie ještě více poškozovaly. A protože je nebylo možné vyměnit, musel se celý kartáček po čase vyhodit.
K vlažnému startu elektrické kartáčkové revoluce určitě přispěl i fakt, že první modely byly poměrně drahé a pro většinu zákazníků nedostupné. Elektrický kartáček si tak pořizovali hlavně movitější technologičtí nadšenci.
80. a 90. léta: začátek zlaté éry elektrických kartáčků
Se zdokonalováním technologie baterií začala popularita elektrických kartáčků stoupat. Kartáčky se staly relativně bezpečnými, trvanlivými a dostupnými pro širší skupiny obyvatelstva. V devadesátých letech se také objevily první elektrické zubní kartáčky pro děti.
Přibližně v této době se etablovala i většina dnešních výrobců elektrických kartáčků. Nahlédněme do historie asi nejznámějších z nich: Oral-B a Philips Sonicare.
Oral-B
Už v padesátých letech se proslavili manuálním kartáčem s revolučně měkkými nylonovými vlákny a v roce 1978 představili svůj první elektrický kartáček D1. Tvrdost a kvalita vláken byla pro tuhle značku vždycky klíčová: už v roce 1991 získali ocenění za indikační vlákna, která se na jejich hlavicích objevují dodnes. Největší novinkou u značky Oral-B je magnetická technologie čištění (určitě znáte jejich modely iO) kombinující mikrovibrace s oscilačně-rotačním pohybem. Potřebujete si o této technologii přečíst více? Račte tudy.
Philips Sonicare
V roce 1992 představili první sonický zubní kartáček Ultima. Fungoval při frekvencích, které umožňovaly efektivnější odstraňování plaku pomocí rychlých vibrací – stíravých pohybů. Roku 2001 se Philipsu (tenkrát ještě pod značkou Philips Oral Healthcare) podařilo sonickou technologií dobít a ovládnout americký trh. Oblíbené jsou jejich výrobky i dnes: Philips Sonicare je největším světovým výrobcem sonických kartáčků a společně s Oral-B iO se jeho kartáčky umisťují na předních příčkách prodejnosti po celém světě.
Poznámka na okraj: určitě jste se setkali i s pojmem ultrasonické nebo ultrazvukové kartáčky. Tohle označení ale není úplně přesné: k čištění se používají sonické vibrace, jejichž frekvence je kolem 260–300 Hz. Ultrazvukový zubní kartáček by musel kmitat 100× rychleji. Přístroje s tak vysokou frekvencí se používají v zubních ordinacích, například pro odstraňování zubního kamene, ale ne u elektrických kartáčků, proto se od pojmenování ultrasonický kartáček postupně upouští.
Za mě nejdůležitější funkcí je určitě senzor tlaku – lidé obecně hodně tlačí na kartáček s teorií, že čím více se zuby vydrhnou, tím lépe se vyčistí… což není pravda. Nejdůležitější je směr, jakým se vlákna k zubu přikládají a správný tlak vám pak určí sám kartáček… Vím, že můžu kartáček připojit pomocí Bluetooth k telefonu, ale osobně to nevyužívám. Věřím ale, že pro spoustu mých pacientů je to prospěšná funkce. Vidí své čisticí nedostatky a mohou se zlepšovat.
Začátek 21. století: doba chytrých kartáčků a čištění hrou
V současnosti dominují trhu dva druhy technologií, magnetická a sonická technologie. Pořídit si můžete i oscilační kartáčky, ale zdá se, že jejich doba už je pomalu pryč.
Čištění s elektrickými zubními kartáčky je nejen bezpečné a pohodlné, ale i zábavné. Spoustě zákazníků už nestačí jen senzor tlaku nebo časovač. Chtějí mít své čištění stoprocentně pod kontrolou a nechtějí se při tom nudit. Kartáčky proto komunikují s aplikacemi v chytrých telefonech, upozorňují na chyby v čištění, pomáhají dohnat hygienu ústní dutiny k dokonalosti. A na konci vás pochválí!
Dětské zubní kartáčky volají do služby oblíbené postavičky z pohádek a seriálů. Progres čištění tak mohou děti sledovat třeba na žraločích zubech nebo s pomocí virtuálního mazlíčka Sparklyho, který je kromě čištění zubů naučí i správným stravovacím návykům a dalším zvykům ovlivňujícím zdraví ústní dutiny.
The future is now
Trvalo to skoro sto let, ale povedlo se! Elektrické zubní kartáčky už nejsou nebezpečná monstra pro horních deset tisíc. Váží zhruba 100–130 gramů, je na ně spoleh, dovolit si je může skoro každý a studie prokazují, že jsou v odstraňování plaku efektivnější než manuální kartáčky. Miliony spokojených uživatelů po celém světě by nám určitě daly za pravdu.