Řezáky

Lidský chrup se skládá z několika tvarově odlišných typů zubů. Řezáky, latinsky dentes incisivi, se nacházejí v předním úseku (ve frontálním úseku) chrupu spolu se špičáky. V horní čelisti je to horní velký řezák a horní malý řezák,  v dolní čelisti je to dolní střední řezák a dolní postranní řezák.

Horní velký řezák má charakteristický lopatkovitý tvar. Je velmi důležitý z estetického hlediska, protože tvoří nejvíce  labiálně vyklenutou část horního zubního oblouku. Korunka velkého řezáku je na přední ploše lehce vyklenuta a na  vnitřní ploše mírně prohloubena. Řezací hrana probíhá přímočaře. Krček zubu tvoří oblouček, většinou lehce posunut distálně, vyklenut směrem ke kořeni. Meziální plocha vystupuje od řezací hrany téměř kolmo nahoru, distální plocha  přechází v incizální obloučkem (růžkový znak). Labiální plocha velkého řezáku je rozdělena dvěma mělkými brázdami probíhající ve směru dlouhé osy na tři políčka, kterým odpovídají u prořezaného zubu tři sklovinné hrbolky na řezací hraně – časem se abradují.  Z pohledu řezácí hrany je meziální polovina labiální plochy silněji vyklenuta nežli distální (znak křivosti, meziolabiální prominence). Palatinální plocha velkého řezáku je trojúhelníkovitého tvaru, v krčkové krajině končí dobře vyvinutým hrbolkem, od něj vycházejí k řezací hraně po obou stranách sklovinné valy, které zdůrazňují prohloubení plochy.  Postranní plochy mají trojúhelníkovitý obrys. Kořen zubu je mohutný protáhle kuželovitý.

Horní malý řezák je ve svém obrysu podobný hornímu velkému řezáku, je menší a užší. Řezací hrana malého řezáku  probíhá přímočaře, krček je tvořen obloučkem uchýleným směrem distálním. Meziální plochy  i distální plochy  jsou více zakřiveny než u velkého řezáku a přechod v řezací hranu je tvořen obloučky, distální je více zaoblen nežli meziální, tím se obrys labiální plochy jeví spíše zaoblený. Labiální plocha malého řezáku vzácněji vykazuje podélnou lištu, tvar je pak spíše vejčitý a podobá se labiální ploše dolního špičáku. Horní malý řezák vykazuje největší tvarovou variabilitu. Palatinální plocha malého řezáku má u krčku dobře vyvinutý hrbol, od kterého vystupují k řezací hraně dva sklovinné valy. Tyto valy zvětšují prohloubení palatinální plochy, její nejhlubší bod se zanořuje hluboko pod hrbol a vytváří slepý otvor – foramen coecum. Kořen zubu je mnohem kratší a slabší než u horního velkého řezáku.

Dolní střední řezák a postranní řezák si jsou tvarem velmi podobné, liší se pouze velikostí. Dolní střední řezák je nejmenší než postranní řezák. Korunky dolních řezáků jsou úzké a ploché, výrazně se podobají dlátům. Funkčně se uplatňují s horními řezáky při odřezávání sout. Dolní střední řezák je užší a symetricky více vyvinut než postranní. Labiální plochy dolních řezáků jsou málo vypouklé, vnitřní plochy mají tvar úzkých trojúhelníků, jsou mírně prohloubeny, u krčku je vyvinutý sklovinný hrbol, od něho vycházejí sklovinné valy oddělující linguální plošku od postranních ploch. Kořeny zubů jsou úzké, dolní postranní řezák má kořen kratší než dolní střední řezák.