Dolní čelist

Dolní čelist je nejsilnější a nejmohutnější z obličejových kostí, má podkovovitý tvar a skládá se z těla (corpus mandibulae) a ze dvou ramen (rami mandibulae).

 Tělo dolní čelisti:

• tvar dolní čelisti je parabolicky zakřivený na rozdíl od horní čelisti, která má tvar poloviny elipsy
• část těla, ve kterém jsou umístěna zubní lůžka, je zakřivenější než dolní okraj mandibuly,
• tělo přechází na obou stranách pod tupým úhlem v rameno dolní čelisti
• úhel dolní čelisti (angulus mandibulae) má přímý vliv na vzezření obličeje; u novorozence dolní čelist takřka plochá, ramena odstupují pod úhlem asi 170°; v dalším období se úhel zmenšuje (u dětí 150°), což je zapříčiněno růstem čelisti při zvyšování nároků na její funkční zatížení a růstem alveolárního výběžku při růstu zubů; v dospělosti je úhel cca 120°; ve stáří se opět úhel zvětšuje (140°)
• při bezzubosti atrofuje alveolární část excentricky (oblouk se zvětšuje a rozšiřuje)

  Ramena dolní čelisti:

• probíhají šikmo vzhůru dozadu a jsou zakončena dvěma výběžky – ventrálně (vpředu) svalovým a dorzálně (vzadu) kloubním
• uvnitř těla dolní čelisti probíhá pod kořeny dolních stoliček a třenových zubů mandibulární kanál (canalis mandibulae), začíná na vnitřní ploše ramene, přibližně ve výši okrajů alveolu, dále otvorem mandibuly (foramen mandibulae) a končí na zevní ploše otvorem bradovým (foramen mentale)

Dolní čelist je jedinou obličejovou kostí, která se s lebkou spojuje kloubním spojením, čelistním kloubem.