Po stopách chrupu. Jak pomáhají zuby odhalovat minulost lidstva?
Přinejmenším z detektivek víme, že zuby jsou těžko zničitelnými nositeli genetické informace. Tentokrát jsme se ale podívali na jejich nepopiratelnou důležitost při mapování historie vývoje lidstva samotného. Přečtěte si o dvou záhadných zubech starých deset milionů let, nálezu nejstarší lidské DNA a příchodu homo-sapiens na území dnešní Evropy.
Záhadný chrup z Evropy
V roce 2016 se při vykopávkách v Německu podařilo objevit hned dva zuby o stáří mezi devíti a deseti miliony let. Proč byl tehdy kolem nálezů horní stoličky a špičáku primáta takový povyk? V německém Eppelsheimu, dříve proslaveném četnými objevy artefaktů, se totiž jednalo o první nálezy takového druhu po 80 letech.
O poznání zajímavější je tvarování obou zubů. To se takřka vůbec nepodobá zubům euroasijských předků, jako spíš těm africkým. Jinak řečeno, původ nositele, kterému chrup patřil, je tak trochu záhadou. Nález vyvolal (nutno podotknout již vyvrácené) spekulace, zda opravdu prapůvodní předci dnešního člověka pocházejí z oblasti Afriky.
Výzkumníci a historici nicméně upřesňují, že u nezvyklého tvaru zubů může jít pouze o tzv. konvergenci (afričtí a euroasijští předci procházeli obdobným evolučním vývojem – i přes odlišné podmínky – a nezávisle na sobě došli ke stejnému tvarování chrupu). Část vědců pak spekuluje, zda zuby nepatřily spíše starším přímým i nepřímým předchůdcům člověka (homini, hominoidi ad.).
800 000 let stará sklovina
Zatímco životnost DNA není nikterak dlouhá – pokud nemá skvělé podmínky uchování – životnost proteinů, které DNA tvoří, je mnohem vyšší. Právě výzkum proteinů z vůbec nejstaršího analyzovaného vzorku lidského genetického materiálu, zubní skloviny staré 800 tisíc let, dopomohla k potvrzení blízkých vztahů mezi pravděpodobnými (více či méně) přímými předchůdci moderního člověka (homo-antecessor, homo sapiens, neandrtálci a denisované). Tyto vztahy byly diskutované už od vykopávek v severním Španělsku v roce 1994, odkud analyzované vzorky pochází.
A mimochodem. Vůbec nejstarší vzorky DNA se extrahovaly také ze zubu – zubu mamutího o stáří asi 1,2 milionu let (pohybujeme se tedy zhruba v pozdním období čtvrtohor, v pleistocénu). DNA stoličky mamuta stepního konzervoval po milion let sibiřský permafrost a zprávu o nálezu a jejím významu publikovali vědci letos, v únoru 2021.
O 8 000 let dřívější příchod do Evropy
V roce 2020 archeologové nalezli stoličku starou asi 44 až 46 tisíc let. Díky nálezu zubu v bulharské jeskyni Bacho Kiro zjistili, že příchod homo-sapiens do Evropy byl ještě o pořádný kus dřívější než se předpokládalo.
Co je na tom tak zajímavého? Díky nálezu víme, že velmi ranní homo-sapiens se dostali do Evropy o asi o 8 tisíc let dříve, než jsme předpokládali. To mimo jiné znamená, že sdíleli území Evropy se svými předchůdci, neandrtálci (homo neanderthalensis) až tisíce let.
Mohlo by vás zajímat: I dřevostavby svépomocí mohou vydržet stovky let. Důležitá není cena dřevostavby, ale péče.
Podle dostupných nálezů byli homo-sapiens a neandrtálci v kontaktu – ti od nich dokonce dovedli okoukat například sofistikovanější nakládání s materiály (kosti, kameny, paroží). Nabízí se pak otázka, proč neandrtálci (a další přímí předchůdci moderního člověka) vymřeli, pokud byli schopni se adaptovat a učit.
